Přidat názor k článku Země, kde rodí muži

No já nevím.. když jsem rodila poprvé, navštěvovala jsem kurzy, studovala literaturu a měla jasnou představu o tom, jak chci rodit. Tato představa mi vydržela přesně do prvních pořádných kontrakcí.. Musím se tomu teď už smát, ale všechny úlevové polohy, které jsem si vybrala jsem potom ve skutečnosti nesnesla a to nemluvím o nějakých masážích v bederní oblasti od manžela a o porodní poloze už vůbec ne!!!

Bála jsem se nástřihu, ale nakonec to bylo asi to, co zachránilo malému život, protože se chytrák šprajcnul ručičkou a nechtěl ven, přestala jsem se otevírat a on se dusil... (a to, že má dítě krizi, věřte mi, rodička opravdu nepozná!!! Stejně tak nemůže poznat, že se neotvírá atp..)

Takže když nastala krize, udělali mi nástřih, píchli oxytocin a malého následně porodními cestami tahali ven. Neumím si představit, jak by se mnou měli tento postup v dané situaci konzultovat (měla jsem velké bolesti už téměř bez přestání a všechno okolo sebe jsem vnímala tak nějak zkresleně..).

Teď jsem šťastná, že tam doktoři byli a dělali, co dělali!!! Teď nemám žádné představy o tom, jak budu rodit a říkám si, že se uvidí. Svěřím se doktorům a když se mě zeptají, jakou mám představu o svém porodu (tak, jak se mě PA ptala posledně), řeknu jí hned rovnou, že takovou, že na konci toho všeho budeme oba dva v pořádku a ať pro to udělá, co uzná za vhodné!!