Přidat odpověď

Ahoj,
jsem obyčejná ženská, která má na krku zaměstnání, domácnost s jednou 4letou dcerou a psa. Jsou to dva měsíce, co bydlím s dcerou sama. Po pěti letech manželství jsem se rozhodla rozvést. Nikdy jsem domácnost nestíhala jak si manžel představoval. Nevyžehlené prádlo leželo měsíc v obýváku, nádobí se nemylo ihned po obědě. Problémů, které jsme měli v manželství bylo o mnoho víc a byly mnohe a mnohem závažnější, ale když přibyly věty typu :"Jak můžeš číst, když nemáš uklizeno.." došla moje mizerná trpělivost. Sčítla jsem všechny problémy, které jsme měli a došla jsem k názoru, že mě i dceři bude samotné líp. Jsem sama s dcerou v 1+1 s dvacetikilovým pse, pískomilama, andulkou a želvou. Mám v obýváku dva měsíce prádlo na žehlení, protože půjdu raději jezdit s dcerou okolo baráku na kole, dokud je pěkně. Koš s prádlem občas přetéká stejně jako dřez. Okna by potřebovala nutně umýt, ale bohužel, nestíhám. Veronika je pro mě všechno. A jediné co ji můžu dát jsem já. Né uklizený byt, né voňavé a nažehlené prádlo jako v reklamě, ale pohádka, nebo chvíle nad pexesem. Nikdo mi nyní neříká, že se couráme kdoví kde, když je doma potřeba vyluxovat, vyžehlit.... Jsem sama, občas to moc bolí, občas proklínám dny, kdy je Veronika s tatínkem, ale jinak jsem v pohodě. Vím, že naklizený byt, teplá večerě a hromada nažehlených košil šťastnou rodinu neudělají. A pokud na tom váš chlap trvá aniž by přiložil ruku k dílu, občas si domluvte návštěvu u kamarádky v jiném městě, požádejte tchýni, aby ho v tom nechala plavat a nechte mu dítě na krku v bytě, který rozhodně nebude naklizený až se vrátíte. Mnoho štěstí přeje Dagmar