Lékaři nebývají u každého porodu, jsou ale v nemocnici vždycky připravení přiběhnout, když je potřeba. Mám za sebou 2 porody a oba vedly porodní asistentky. Při prvním se občas zastavil lékař na kontrolu a jednu chvíli to bylo nutné, při druhém se tam nikdo jiný ani nepodíval. Při porodu doma se při porodních komplikacích odjíždí do nemocnice. Podle toho, co jsem četla od porodní asistentky, potíže nepřichází náhle a s alternativou odjezdu do porodnice se počítá při sebemenším problému.
Žena necítí, že dítě má pupečník kolem krku, ale má jej tak spousta miminek a řeší se to velmi snadno, prostě se odmotá (přehodí přes hlavičku zpět jakmile hlavička vykoukne). Pupečník je velmi pružný a nebývá to problém. Slyšela jsem (či spíše četla), že jsou děti, kterým bylo omotání pupečníku osudné, nebo to málem špatně dopadlo, ale na to většinou reagovali lidi, kteří porodům rozumí, že to není pravda, že tam musel být i jiný problém (viz příspěvky Cizinky).
Genetické vyšetření se dělá jen rizikovým skupinám. Při podezření na Downův syndrom se může provést např. aminocetóza, což je odběr plodové vody a samotný odběr není bez rizik. Může po něm nastat potrat. Šel bys do toho rizika? Ostatně Downův syndrom není vada neslučitelná se životem. Samozřejmě bych si takové dítě nepřála, ale jsou vady, které nejsou zjistitelné a jsou mnohem horší popř. postižení dítěte může nastat v průběhu porodu či kdykoliv po něm. Co s tím, pro jistotu ani neotěhotnět? Zabývala se podobnýma otázkama dost, vyrůstala jsem vedle postiženého dítěte, mám představu o tom, co to obnáší a osobně znám i lidi s Downovým syndromem. Downův syndrom by pro mě asi nebyl důvodem k přerušení těhotenství.
Všechna vyšetření v těhotenství si nepamatuju, nechci tu nikoho mást nepřesnými informacemi. Vím, že všechno se zjistit nedá a kdykoliv v životě může nastat nemoc či úraz, která to změní. Ano, mluvila bych jinak, kdyby už na ultrazvuku byl patrný rozštěp páteře či cokoliv jiného. Nezatracuju základní vyšetření, ale např. vyšetření na těhotenskou cukrovku pro každého, mi po přečtení více informací připadá zbytečné, pokud nespadám ani do jednoho bodu z několika možných rizikových skupin.
Jinak můžu jen upřímě říct, že je mi docela sympatické, když se dvacetiletý muž zajímá o porod. Já ve dvaceti věděla akorát to, že porod bolí