Přidat názor k článku Pokřivený přístup

Ahoj všem, co tu píšete i článek je sice hezký, ano máme právo se rozhodnout co a jak udělat, na co jít, co podstoupit, mě taky otravovala všechna ta trapná vyšetření, ani ne tak krev ale třeba glukoza, to bylo fakt na hlavu, těhotná ženská je ráda že má klid a ještě jí doktoři posílaj po všech čertech a nechávaj čekat v čekárně 2 nebo kolik to bylo hodin kvůli testům na cukr, stejně ani nevím k čemu to bylo a hlavně k čemu by to bylo už v tak pokročilém stádiu těhotenství(tuším v pátém měsíci že se to dělá) kdyby to bylo pozitivní, no každopádně i přes veškerou naší možnost volby doktoři člověka mus informovat co to může přinést, pokud na testy nepůjdeme, pokud se rozhodneme, že je nám to jedno jak by to dopadlo, pak by na nás neměli koukat skrze prsty, to určitě ne, ale zase dámy ruku na srdce, víte všechny co se rozhodnete tohle nepodstoupit a počítáte třeba že dítě může být postižené s tím, že se o něho skutečně dokážete a budete chtít celý život starat?. Já bych si, je to asi blbý, ale nechtěla nechat postižené dítě, pokud bych mohla zabránit tomu aby se narodilo, tak to udělám, ťukám, protože naštěstí máme miminko zdravé. Samozřejmě pokud by se něco stalo při porodu nebo třeba potomv průběhu let, už je to otázka jiná, ale pokud bych to mohla zjistit dopředu a zabránit...udělám to.Je to blbý takhle říct, ale člověk by potom byl celý život už jen otrokem, nemohl by nic a z hlediska mého věku(24) bych nerada celý život otročila, i když kdo ví, třeba bych změnila názor, pokud by se mě to týkalo...