Přidat názor k článku Pokřivený přístup

Hano,
díky za to, co píšete. Mám pocit, že naše společnost si vyvinula mimořádně alibistický slovník. Když slyším, kolik maminek jde na všechna vyšetření, "aby bylo všechno okolo miminka dobře ošetřeno" - a ve skutečnosti nejde o žádné ošetření, ale jen o to, aby se maminka mohla rozhodnout, jestli své dítě přijme, nebo je nechá zabít... Nemůžu si pomoct, jednou je to započatý život, který by bez přerušení zvenku pravděpodobně sám neskončil - co to tedy jiného než zabití je? Nesoudím ty, které se k něčemu takovému rozhodnou, jen si myslím, že je alespoň dospělé nazývat své skutky pravým jménem a neschovávat se za eufemismy.
Přijde mi kruté, že umírají zdravé děti, případně děti s vadou dobře slučitelnou se životem (třeba právě DS) jen proto, že lékař maminku vystrašil, nepodpořil... nebo hůř, že se rodičům takové dítě "nehodí". Když jsem slyšela jednu maminku mluvit o tom, že tentokrát Kačenka nevyšla kvůli genetickým testům, tak zkusí Kačenku někdy příště, bylo mi zle. Kačenku už totiž nikdy nezkusí - každý má jen jednu šanci a Kačenka o tu svoji už přišla. Narodí se jim možná jiné dítě, ale tohle nechali zemřít a nedá se to oddiskutovat.
Nakonec si říkám, že je možná dobře, že v době, kdy naše mámy byly těhotné, tak důkladné (a tak omylné) diagnostické metody nebyly - kdoví, kolik z nás by tady rozhodně debata o tomto tématu nemusela trápit.
Omlouvám se za trochu osobní tón, ale kdyby se moje máma kdysi dala přemluvit, tak tady dnes nejsem - měla jsem být naprosto životaneschopný ležák. Její rozhodnutí mě svým způsobem zavazuje - svoje dítě bych nedala, ať by bylo jakékoli.