Katko,
chápu, že to je hrozně náročné rozhodnutí a ne každý na to má - dispozice, možnosti, chuť....cokoli jiného. Ale jsem přesvědčená, že pro normální ženu to není drobný zákrok řešící malý problém, ale obrovské trauma - i tehdy, když se rozhodneš pro potrat z lékařské indikace, mateřský pud člověk neošidí ani lékařskými diagnozami. A beru to jako něco, s čím se žena musí velmi těžce vyrovnávat. Možná připuštění si toho, co člověk udělal a proč to udělal, může být klíčem k tomu, aby to v sobě nezabarikádoval, ale dokázal smrt svého dítěte odtruchlit a sám sobě odpustit. Nevím, nebyla jsem v takové situaci, netuším, jestli to vůbec jde. Ale nedovedu si představit, že bych něco takového absolvovala a přesvědčila samu sebe, že se nic nestalo. Ten pocit zodpovědnosti za život, který pár započal, z nás nikdo nesejme...ani ve chvíli, kdy by člověk nejraději utekl.
Předchozí