Přidat názor k článku Pokřivený přístup

Nechapu, jak nekdo muze rict, ze by sel na potrat, pac se na postizene dite neciti, a jednim dechem pak dodava, ze kdyz se diteti neco prihodi behem zivota, tak uz je to ale neco jineho.

Probuh jaky je v tom rozdil? Kdyz se na jakekoli potencialni problemy necitim, tak si to dite nemam delat. Uz tim, ze jsem nechranene soulozila (a nebo obecne soulozila, at uz chranene, nebo nechranene) prijimam zodpovednost za ten potencialne vznikly zivot. A ne ze se pak rozhodnu, jestli ho prijmu jen za urcitych podminek.

A BTW jako buddhistky se me mirne dotyka, kdyz tady rozdelujete lidi jen na krestany a ateisty . Praktikujicich buddhistu v nasich zemich pravda neni mnoho, ale zase ne uplne zanedbatelne, a potrat jednoznacne povazujeme za zabiti zive bytosti. A hlavne teda predpokladame, ze to je jen docasny utek pred problemem, ktery se casem vrati znovu.

Jinak k tematu puvodniho clanku: v prvnim tehotenstvi jsem podstoupila vsechno a jeste me doktorka buzerovala kvuli takovym kravinam jako at jim stejnou znacku vitaminu jako vsechny jeji ostatni pacientky :) Az budu cekat dalsi ditko, tak se chystam nektere testy odmitnout, tak jsem zvedava, kolik bude kecu :)))