Ančo,
vím, co to je LMD, mám v tom směru jakési vzdělání, dovedu si představit i případná omezení. Na druhé straně si, ač jsem s postiženými dětmi bývala dost v kontaktu, nedovedu představit, zda a nakolik ony samy cítí svá omezení - zejména v případě tebou zmiňovaného Downova syndromu.
Uvádíš, že bys nechtěla, aby dítě po porodu cítilo větší bolest než v bříšku. Jedna věc je postižení pojící se s fyzickým utrpením, ale to se většinou s DS nějak výrazně nepojí. Druhá věc je to, co popisuješ - život v ústavu a bolest pramenící ze zavržení vlastní matkou. Ano, to je jistě velmi kruté utrpení - ale nepleť si utrpení nutné a utrpení, které je důsledkem matčina vlastního rozhodnutí. Pokud bys takto dítě nemohla vidět trpět, pak bys mu toto utrpení vědomě nepůsobila. Jak víš, že bys ho nemilovala? Nezlob se, tohle je alibismus - nechceš působit utrpení sobě, ne dítěti. Protože toho bys ho mohla láskyplnou péčí ušetřit. Takto bys chránila sebe, ne dítě...a za cenu lidského života.
A ateismus ani teismus nemá s tímto náhledem co společného. Nikdy bych si netroufala podsouvat jedněm ani druhým, jakou hodnotu má život toho či onoho.
Předchozí