Přidat názor k článku Pokřivený přístup

Milá Renato,díky!
Zpětně nad tímhle článkem a reakcemi si uvědomuju spoustu věcí.
Sama jsem lehce postižena dětskou mozkovou obrnou - pro naznalé - u tohoto onemocnění není jasné, ve které fázy vzniká. Zda v těhotenství, při porodu nebo až po něm. A toto postižení není zjistitelné z genetického vyšetření.
Druhé dítě jsem čekala po 35 narozeninách, a proto mě zařadili do rizikového programu. (první je s jiným partnerem, naprosto zdravé) V průběhu všech těch peripetií jsem si uvědomovala, že jsem vlastně velmi manipulovaná a stresovaná okolnostmi.
Situace první - základní vyšetření se začíná zpovědí o nemocech v rodině - anamneza. Ta je u nás dvou natolik složitá, že jsme rizikový pár a víme o tom. Přesto nás to neodradilo od rodičovství. Žádná z diagnoz není zjistitelná z genetického vyšetření.
Situace druhá - + 14 dní - odběr plodové vody - samo o sobě rizikový a pro mne stresující zákrok, zároveň mi dělali ultrazvuk a dle nálezu se miminko nevyvíjelo dobře (pomalý růst dlouhých kostí)
Následující týdny jsem si permanentně přehrávala nutnost rozhodnutí zda přerušení ano, nebo ne. Vždycky jsem znovu a znovu došla k závěru, že ne, pokud v nálezu nebude s životem neslučitelné postižení (rozštěp páteře, hydrocefalus apod.)Vždyť i já jsem z tohoto pohledu mohla být "potratem". Navíc díky svému postižení jsem se setkala s mnoha stejně postiženými lidmi, někteří byli ochrnuti po úrazu, bezvědomí apod. a narodili se jako naprosto zdravé děti.
Situace třetí - už při odchodu ze "zpovědí" se mě přítel ptal, co bych dělala, kdyby byl špatný nález. A padla otázka - Jak se TO vlastně řeší? Já to věděla, on dodnes tápe. Od té chvíle jsem měla před sebou "živě", co by se mohlo dít a ještě na základě našeho rozhodnutí.
Závěry všech vyšetření i podrobného ultrazvuku byly v normě.
Máme zdravou dceru.