Ahoj všem,
mě osobně přišlo normální, že mi doktorka posílala na vyšetření a přestože ve skutečnosti nevím, jak bych opravdu zareagovala, kdybych postižené dítě mít měla, teď, když mám zdravou dceru říkám, že bych asi na potrat šla. Mám ve svém blízkém okolí několik lidí, kteří pracují s postiženými a vím, že to nemají jednoduché ani oni(postižení) ani jejich rodiče a starat se o postižené dítě znamená zahodit veškeré sobectví, co v sobě člověk má, také se bojíte, kdo koho přežije, abyste se mohli o svoje dítě starat ...dokážete to ještě až budete staří nebo že se budete bát okamžiku, kdy Vaše dítě odejte ...takových nebo je spousta.
Rozhodně by se neměl odsuzovat ani lékař, který Vás nutí udělat alespoň jeden krůček k zamyšlením nad tím co bude, ale ani žena, která se rozhodne všemu postavit ať je to jak je to.
Rozhodně ale doporučuji rozhovor s někým, kdo postižené dítě má a kdo s postiženými pracuje, ať člověk ví, co může čekat jeho i jeho dítě.
Předchozí