Přidat názor k článku Pokřivený přístup

U nás byla jedna matka, co se tarala o "dítě se zvýšenou potřebou". Odmítla ho dát do ústavu a starala se o něj na plný úvazek. Syn s IQ asi 10 na ni byl neskutečně fixován. Otec se za syna styděl a dal se na pití. Jednou přišel z hospody v podroušeném stavu a na ženskou, co měla na hrbu celou péči o dítě a měla tohu duševně dost, si ještě blbec začal vyskakovat. No, a syn pochopil jeho vyskakování jako ohrožení jemu blízké osoby, vzal v kuchyni kudlu a rozpáral mu břicho odshora dolů. NIKDY jsem nepochopila chlapa, co si na chudáka ženskou ještě vyskakuje, i když lidsky chápu, že se za syna styděl.

Jinak pokud je dítě hodně těžce psychicky postižené, pak bych nikoho neodsuzovala, když dá dítě do ústavu. Ne každý tu péči vydrží a 24 hodin nonstop s takovým dítětem a později dospělým je neskutečný záhul na nervy. Mně stačila mateřská (bez vystřídání, prarodiče jedni už nebyli a druzí žili daleko). Jakkoli jsem dítě milovala, vítala jsem každou hodinu, kdy ho mohl pohlídat někdo jiný a já si mohla duševně odpočinout. Fakt je, že dřív nebyly vůbec žádné sociální služby pro pomoc rodině s těmito osobami.