Jedna věc je děsivé klima ve společnosti. Pokud bych se rozhodla donosit postižené dítě, to, co bych vnímala jako největší problém by bylo odsouzení a "záporná pomoc" okolí, včetně nejbližšího.
Ale vidím tu i dva systémové problémy.
1. Aby pracoviště mělo certifikaci provádět genetická vyšetření, musí provést ročně určitý počet vyšetření, včetně amniocentézy. Ten počet mi nepřipadá zanedbatelný, vezmeme-li v úvahu počet takových pracovišť a počet těhotných.
2. Pokud porodím těžce postižené dítě na hranici životaschopnosti, pochybuji, že mi ho lékaři nechají v klidu umřít v náručí. Spíš mu ten život zachrání i s tím, že bude 50let živořit. Pokud takové dítě porodím třeba doma, aby mohlo v klidu umřít a ono skutečně zemře, bude mi hrozit právní postih.
Předchozí