Přidat názor k článku Pokřivený přístup

Asi mě nechápeš, mě nevadí být lehce omezena zdravým dítětem po dobu jeho růstu a dospívání, tzn. jednou odejde z domu, bude mít svojí rodinu, svůj rozum, bude vydělávat a mít svou domácnost, bylo by pro mě ale velkým omezením mít postižené dítě na celý život, kdy by se všechno točilo kolem něj.Nejde o to užívat si, ale prožívat život, ne ho celý obětovat postiženému dítěti, které se nemuselo narodit, ale v euforii jsem si ho nechala a teď toho lituju(obrazně, je to myšleno kdyby).A ať nikdo neříká, že i zdravé dítě není pro matku jistým omezením do jisté doby, ale dělám to s láskou, kdybych nechtěla tak si miminko nepořizuju přece ne? Nejsem z těch u kterých to prostě znenadání přišlo, miminko jsme s manželem oba chtěli a chceme další a představ si že dokonce i za cenu toho, že zase budu o pár let víc muset být dítěti oporou a starat se o něho, ale nevadí mi to, odmalička jsem říkala, až budu velká budu mít děti a vždy jsem věděl že chci 2, i zdravé dítě je záběr, člověk nestíá co by potřeboval, třeba vytřít podlahu, protože když se probudí, musím k němu jít a dát mu najíst, přebalit ho atd. a zatím mi vystydne voda v kbelíku, nebo vařím těstoviny a on se probudí a tím že dělám víc věcí najednou je třeba rozvařím, to určitě každá máma zná a i když miminko miluje, může říct že je to do jisté míry omezení. Chtěla jsem Ti prostě jen říct, že každý používá jiné významy slov a nemusí to myslet tak, jak to slovo zní, určitě víš jak různě může jedno slovo vyznít pomocí intonace, výrazu ve tváři atd. pokud ne, tak Ti to těžko vysvětlím.