Přidat názor k článku Pokřivený přístup

Ne Teo,
pochopila jsi to opravdu naopak. Já (mluvím za sebe), bych nesvolila k odejmutí dítěte z mého těla, když bych se dozvěděla, že bude postižené (a chápu to tak, že už si opravdu hrajeme na boha - nebo možná spíš na Hitlera tou cílenou hromadnou selekcí "kvalitních" kusů). Neodsuzuji ženy, které si miminko nenechají, ale já bych prostě ten uzlíček, který už se ve mě hýbe nemohla jen tak odstranit. Tak to mám nastaveno.
Proto mě pobouřilo, když některé čtenářky včetně Zdeňky navrhují, aby si tedy tyto ženy platily ošetřování ze svého. Ať si tedy všichni platíme všechno! Školy, zdravotnictví, žádné dávky, žádné podpory v sociálních situacích..

Bohužel tato diskuse se pěkně zvrhla. Čekala jsem, že zde budou názory, jak lékaři obecně přistupují k lidem jako "kusům", kterým je třeba naordinovat, případně poslat k dalšímu specialistovi a hlavně aby se ten dotyčný příliš neptal, nechtěl nic vysvětlit a pokorně přijmul řešení, které mu lékař vybere. Nemyslím tím jenom gynekology, ale celkově všechny.
Dosti mě štve třeba povinné očkování a jeho problematické odkládání. Člověk musí prokázat, že dítě je opravdu nemocné, aby se mu očkování dostalo později než je předepsáno a hlavně např. existence hexavakcíny mě docela děsí (nakazí se přírodně člověk 6ti smrtelnými viry najednou?). Já mám podezření, že se mi po očkováních v prvním roce spustil atopický exém, ale nikdo to samozřejmě nikdy nepřiznal (dispozice v rodině nikdy nebyly) a je samozřejmě těžké jakékoliv očkování ovlivnit, pokud člověk opravdu nemá velmi vážné zdravotní komplikace, které by toto vyloučily.