Toto téma je dost citlivé a nerada bych se vás dotkla. Nicméně vy jakožto sourozenec jste si nemohla vybrat, nebo snad ano? My zde hovoříme o rozhodování, o zvažování zda takový (sama říkáte, že váš život danou situací zatížen je) život chci pro své děti, manžela a pro sebe. Zda ho chci i pro to dítě.... Rozhodnutí je v rukou matky a záleží jen a jen na ní. Když si přečtu vámi psaný příspěvek, jen to potvrzuje moje mínění. Matka se sebeobětovala, váš život zatížen, otec to neunesl.... A co z toho si mám přát čistě teoreticky pro své děti? Případný rozpad rodiny, v lepším případě "pouze" sebeobětování rodičů i dětí ve prospěch postiženého. Díky ne. Vás celkem chápu - nemůžete napsat, že byste situaci měnila, vypadalo by to jako zrada. Nicméně vaše rozhodnutí to nebylo, vy jen nesete jeho důsledky. Znovu opakuji, že v případě, že je jasné od začátku, že je dítě postižené, je třeba pečlivě zvážit všechna pro a proti. Výsledek je v mém případě interupce, což je můj osobní přístup. Hlášky o Sparťanech atd. vnímám jako debilní demagogické reakce.
Předchozí