Přidat názor k článku Příběh první - Proč právě já?

Soucítím s tebou, stalo se mi něco podobnýho. Šla sem na revizi z důvodu nepostupujícího těhotenství. Myslela sem si, že v pohodě přežiju všechno. Musím říct, že doktoři a sestřičky na mě všichni byli moc hodní, a ohleduplní, na operačním sále sem se hystericky rozbrečela, a doktor mě tak dlouho hladil po vlasech, než sem usnula. Ale nemůžu jim tak nějak odpustit, že po tom zákroku, kdy sem přišla o dítě, a většina žen na pokoji byla v podobné situaci, jakože s rizikovým těhotenstvím a nejistým výsledkem, nám na pokoj dali maminku, která čerstvě porodila, protože na šestinedělí nebylo místo. Chodili jí dávat miminko na kojení, přišla matrikářka... bylo to strašně krutý.
Myslela sem si, že se nic neděje, že tu situaci zvládnu, sumírovala sem v sobě, že moje dítě vlastně ani nebylo ještě pořádně člověk... ale všechno marný. Je to tři měsíce, a pořád se z toho nemůžu dostat, hrozně to bolí.