Pro mě je totéž, zda by se něco přihodilo až v průběhu let po narození dítěte nebo zda by se to přihodilo ještě v mém břiše. Tak jako tak je to moje milované dítě a udělala bych všechno proto, abych se o něj zvládla postarat, ať už by bylo jakkoli postižené. Ono je to totiž tak: Co oko nevidí, srdce netrápí (nebo trápí míň); jen proto, že dítě ještě není vidět, že ještě nežije samostatně (že zkrátka ještě čerpá moje živiny pupeční šňůrou), bych nemohla jeho život ukončit jen proto, že jeho zdravotní stav neodpovídá mých představám. Jen proto, že není dokonalé. Jak moc by muselo být postižené, aby už bylo lepší jeho život ukončit? Kde je ta hranice? A navíc, kdo dokáže přesně říct, jak moc bude postižené? Nikdo.
Předchozí