Přidat názor k článku Příběh první - Proč právě já?

Takových příběhů už jsem vyslechla spousty.Právě proto když se mi stalo ve 12 týdnu druhého těhotenství,že jsem začala z ničeho nic doma masívně krvácet,čekala jsem po přívozu do nemocnice chladný neosobní personál.Vím,že to je pro ně běžná věc.
Moc mě překvapil přístup mladé lékařky a starší sestry.Byli obě milé a se soucitem mě vyšetřili.Lékařka se mi s pohledem baseta omluvila,že mi bude vyšetření nepříjemné,ale pokusí se být co nejjemnější.Řekla že tak velké krvácení budou muset zastavit pod narkózou.Pak mě ještě prohlédla ultrazvukem a oznámila mi,že miminku ještě bije srdíčko,ale může být otázkou chvilky,kdy přestane a tak mi to nebude ukazovat,aby mi to nebylo líto.Zdálo se ji,že krvácení samo ustává,tak mi píchne injekci a pokusí počkat.Třeba se mimčo udrží,ale ať si nedělám velké naděje.Pak mě nechali pár dní ležet v nejistotě a čekalo se jak si příroda poradí.
Moc jsem si záchranu mimča přála,bála jsem se,ale moc mi pomohlo,že byl personal velmi příjemný.Všichni od uklízeček,sester až po lékaře byli milí.
Bylo to v Ostravské Vítkovické porodnici.
Miminko se k našemu velkému překvapení udrželo,koncem 38 týdne jsem si prošla rychlým porodem bez komplikací a máme dnes už 17měsíčního Ondráška.Takže u nás to byl příběh šťastný.
Přeji i tobě ať se dočkáte brzy bezproblémového těhu a zdravého miminka.A ať se už nesetkáte s takovým necitelným personálem.
Mějte se hezky!!!