Přidat názor k článku Příběh první - Proč právě já?

Ahoj Radko,
i ja bych Ti rada poprala, at se rany rychle zhoji. Je to moc smutne cteni, ale je treba hledet do budoucnosti s optimismem.
Jak pise Lila, je fajn s doktorem prodiskutovat moznost podpurne hormonalni lecby, nutno vsak realisticky vnimat skutecnost, ze ani ta neni vsemocna...
Ohledne stale diskuze o chovani a pristupu na jednotlivych gynekologicko porodnickych pracovistich, ver ze spatny pristup neni stigma nemocnice, ale konkretniho osetrujiciho personalu. Ja si tez na Bulovku (gynekologii) nemuzu stezovat, je treba jednoznacne zaujmout postaveni (nikoli ofenzivu!), Ja jsem pacient, Ja jsem clovek a tak se ke mne budete chovat. Ovsem obcasne vlidne slovo, podekovani, pochvaleni dela neskutecne divy(tusim, ze z toho co si tu mam moznost precist me spousta lidi bude kamenovat, ze neni zac dekovat a chvalit, ale mozna, ze by se nekterym neprijemnostem prave vlidnym slovem dalo predejit...)
Co je smutne, ze nemocnice jako instituce maji velice malo moznosti sankcionovat. Maji napnute stavy, odchodem personalu zatezuji ostatni personal, ktery ma tez nervy jenom jedny. Bohuzel, v nasem zdravotnictvi neplati pravidlo, "kdo nechce, at nedela"...
Timto se nijak nezastavam pracovist s mizernou povesti, jen jak vidite mile damy (samozrejme i panove ), setkate se tu casto s odlisnymi nazory na temer vsechna "proflakla" pracoviste.
Preji Ti mnoho zdravi, nejlepsim lekem je milovat se a milovat, proste to jednou klapnout musi!
S pranim pohodoveho patku vsem
Adamsova