Přidat názor k článku Příběh první - Proč právě já?

Jani, já to už vím, že to tak bylo, postupně se mi to poskládalo z toho, co mi řekli doktoři v Motole, co vyplynulo z pitvy a co jsem se dozvěděla sama z internetu, co mi napsali lidi s podobnou zkušeností. Pořád to tak strašně bolí, snažím se, ale zatím jsem se nedokázala úplně vzpamatovat. Měsíce utíkají, lidé kolem žijí dál své životy a já jsem pořád tak bolavá a zlomená, snažím se to vydržet pro svoje další děti, ale jako bych neměla kus srdce. Nejsem silná a statečná, jsem slabá a zničená a neschopná se zvednout a jít dál, nejde mi to. Začínám si připadat k ničemu, že nejsem schopná se s tím srovnat. Moje holčička, moje malá krásná holčička! Když tu ona není, tak mi pořád něco chybí, něco důležitého, co potřebuji k životu!