Přidat názor k článku Příběh první - Proč právě já?

Taky jsem si hodně podobný scénář prožila - něco se mi nezdálo v 11 tt., těžko jsem to definovala, ale nebylo mi dobře, tak jsem jela na pohotovost a do nemocnice v Ostravě - Fifejdách.... Doktor na příjmu nejdřív machroval, že mi nic není, ale že mě radši vezme na ultrazvuk - tam se jeho chování ve vteřině změnilo a bohužel mi oznámil, že miminku nebije srdíčko . Vysvětlil mi, co se bude dít dál - sestra i on byli velice příjemní. I na gynekologickém oddělení byly sestry příjemné - vše probíhalo bez zbytečných otázek,když jsem poprosila, jestli bych nemohla být na pokoji sama, tak sestra vyjádřila obavu (jestli jsem psych. opravdu v pořádku a nechci si něco udělat....), nicméně svolila a chodila mě co 15 minut kontrolovat a ptala se, jestli nemám bolesti nebo nekrvácím - takže úplně jiné chování než u autorky článku.... Celé se to odehrálo v sobotu po obědě, do 19 hodin jsem čekala na anestziologa, na sále chování také v pořádku, nikdo se na mě ošklivě ani nepodíval.
Zato po probuzení z narkozy nastoupila na směnu sestra "drsňačka", která se mnou jednala stylem "tak šup šup z postýlky, žádné ležení, chodit..." anebo "manžel vám nedonesl bačkory??? a včem jako budete chodit???". Prostě byla dost ironická - anebo mi to v tu noc tak připadalo.... Ráno mě čekala nedělní kontrola u mladého sloužícího lékaře - opět velice příjemný, klidný, vše mi vysvětlil a doporučil nějakou dobu s miminkem počkat. Co se dělo dál radši popisovat nebudu - upadla jsem do hlubokých depresí, skončila málem na psychiatrii, nicméně se mi po 6ti měsících podařilo otěhotnět znova - a dnes již máme 3letého kluka.
Co chci ještě dodat je, že je to opravdu jen a jen o lidech - a navíc by asi v danou chvíli nebylo moc dobré být nějak utěšována a litována... Každá žena se s tím musí vyrovnat sama a musí dostat prostor - a to autorce článku určitě chybělo. ROzhodně bych si na jejím místě ale toto chování nenechala líbil a lékaře nebo jiný postup bych si prostě vyřvala ihned na místě. Určitě bych tak dlouho nečekala - jak říkám, lékař a nemocnice jsou služba lidem jako každá jiná. Je to sice více o emocích, ale právě proto bychom k tomu tak měli přistupovat a na lékaře a sestry tlačit k více osobnímu jednání.