Přidat názor k článku Příběh první - Proč právě já?

Milá Radko,
také já ti "radím" nezdávej to. Víš, mně je bez mála 30 let. Dnes jsem šťastnou maminkou 16-ti měsíčního děťátka. A ani já nemám postavu jako ze žurnálu. Narovinu - jsem tlustá jako čuník. Ale můj muž na mě uznává jiné hodnoty než váhu a vzhlednost. Co se mých zkušeností s gynekologií a otěhotněním týče - nevěřit doktorům ani za mák. V době, kdy mi bylo něco přes 20 let, tedy nejvhodnější doba k otěhotnění, se mi to skutečně podařilo. Ovšem o miminko jsem v 8 týdnu těhotenství přišla. A proběhlo to tak ještě 2 x a opět v 8 týdnu. Asi to bylo zakletý. Dneska si říkám, že v tom musela být vyšší moc (vysvětlení níže). Brala jsem různé léky, hormony a nic. Nakonec mi moje gynekoložka řekla, že po proběhlém zánětu vaječníků mám takové srůsty, že už se mi nepodaří otěhotnět. Navíc mám otočenou dělohu, takže o to to ještě bylo horší. Nakonec to všichni sváděli na moji váhu. No, jistě to svou vinu taky má. Ovšem, v mém životě proběhly obrvské změny. Rozvod s alkoholikem a gamblerem, hledání nového bydlení, dluhy - jedním slovem HRŮZA. Po delší době jsem se seznámila se svým současným mužem a navzdory prognozám, že otěhotnění je s mým zdravotním posudkem naprosto vyloučené, máme nádherného rok a půl starého synka Kryštůfka . Asi je něco mezi nebem a zemí, protože ten nahoře zřejmě věděl, že ještě na miminko není ta správná chvíle. Ta přišla až po 7 letech od doby, kdy jsem miminko začla chtít. Tak hlavu vzhůru. Dája