Přidat názor k článku Příběh první - Proč právě já?

Ahojky,
máš pravdu. Všechno je jen o lidech. Moje těhotenství bylo prakticky od začátku rizikové. Pominu-li první měsíc a půl. Ve 13 tt jsem byla poprvé na pohotovosti. A protože mám za sebou 3 samovolné potraty, samozřejmě, když jsem začala krváce, hrozně jsem se lekla a už jsme jeli. Lékař, který mě přijímal byl ne zrovna moc milý. Nejprve mi řekl, že jsem tlustá a že až se budou ultrazvuky dělat jen přes břicho, tak nebude nic moc vidět a když jsem se ho pak ptala, zda-li je miminko v pořádku, nepříjemně mi odpověděl, že tohle by miminkem rozhodně nenazýval. Vím, pro něj je to rutina, gravidních žen mu proběhlo rukama nespočet, ale pro každou těhotnou je to prostě zázrak.
A další zkušenost, v pardubické rizikovce - tedy na lůžkové části, tam jsou naprosto úžasné sestřičky. Hezky vás tam hýčkají a starají se pomolu jak rodina. Pane, to je pak pecka, když porodíte a přejdete na odd. šestinedělí. Tam jsou fakt slepičky. Měla jsem poměrně těžký a vyvolaný porod a zrovna jsem měla chřipku jak hrom. Můj chlapeček měl problémy se srdíčkem, převezli mi ho do Hradce Králové a pak i do Prahy do Motola. Nejen, že mě nejprve dali na pokoj, kde byly maminky se svými miminky a já ho nemohla mít, ale měla jsem téměř čyřicítku horečku a sestra na mě vyjela, že jestli chci vyměnit prádlo, tak teda at se uráčím z tý postele vstát. No hnus. Prostě lidi jsou různé. Všem hlavu vzhůru!!!