Přidat názor k článku Příběh první - Proč právě já?

Hezký den Vám všem,pokud jsem si přečetla hlavní příběh a poté další nemohu i já zapomenout na zkušenost mého života,bohužel nešťastnou.Bylo mi pouhých 19let,kdy jsem po půl roce otěhotněla s nynějším manželem, s kterým budu už 10let:O).Těhotenství probíhalo celkem v pořádku jen se blížil měsíc,kdy se mají dostavit pohyby,v tu dobu jsem měla i hlenovitý výtok,avšak výsledky byly negativní.Byl onen osudný pátek a mě už odpoledne lehce pobolívalo bříško,nedávala jsem tomu extrémní pozornost(samozřejmě mi to bylo podezřelé,myslela jsem i na nadýmání),navečer se mi tyto bolesti zvýšily a já už nevěděla(jako prvorodička),co dělat!Úplně se mi svírá hrdlo,jak to píši.Vidím,to jak dnes na toaletě jsem zjistila malinko krve na prádle, no neváhala jsem a vzbudila manžela a zavolali sanitku.Ta přijela,dr.mě prohlédl,více mi však řekne gynekolog.Jeli jsme tedy do FN v Hradci KRálové.Už jen při vstupu oba celí ustrašení zhlédli dr.a sestřičku,ten pohled jako co je tam zrovna při noční otravujeme.No, spousta papírů a konečně tedy UZ,předtím mi tedy skoro vynadal,proč nemám vložku,když jsem krvácela(mě to v tu chvíli ani nenapadlo, protože to byla skutečně jen větší kapka),při UZ řekl,že je vše v pořádku a že nic nevidí.Poslal mě tedy i s bolestmi, a práškem na spaní spát na pokoj.Ne zrovna vlídným tónem mi řekl,co jsem vůbec jezdila a ještě si objednala sanitku.Já však ani oči nezamhouřila,jaká bolest se mi během té noci vystupňovala,bezhlavě jsem se svíjela a kňourala,už v zoufalství jsem volala jen maminku a myslela jsem si,že umírám.Ráno až v 9hodin při vizitě byl jiný doktor,ale zase sestra trochu hrubší poslali mě na jinou vyšetřovnu v těchto bolestech ať se doplazím až na druhou stranu chodby na jinou vyšetřovnu, kde mi dr. řekl, že potrácím.V tu chvíli člověk vůbec nepřemýšlí už jsme jeli do 1.patra, kde byly dvě ženy(asi sestra+dr.)já už skoro nevnímala bohužel to nešlo jinak než vytlačit a v podstatě porodit.Asi druhý den u oběda,procházel onen dr.z pátečního příjmu a kolegyně z pokoje chtěla už domů a prosila,on si samozřejmě neopomněl dodat poznámku,že jsem přijela pozdě.No,chápete to nejdříve proč si volám sanitu a pak,že jsem přijela pozdě,teď už bych se dokázala ozvat,jenže předtím jsem byla mladá a nezkušená,samozřejmě jsem dávala své tělo a miminko do rukou jim.Jenže oni to brali jako,že je otravuji.Proč si tedy vybrali takovéto povolání.Nejsem zlomyslná,ale v tomto případě se jim to i s úroky vrátí.Nebyla jsem totiž,jak jsem u nás slyšela první.....
Byla to holčička, z jejich dohadů jsem aspoň slyšela,že to snad byla infekce.Co jsem zapomněla dodat,že už to bylo v 5.měsíci těhotenství.Byl to obrovský vnitřní propad v mém těle,prázdno,vždyť odešel kus mě...
Avšak po 2letech se mi to vrátilo a to do mé psychiky,byla to neskutečná závrať,kde se nahrnulo vše z minula.2roky jsem nemohla otěhotně mezi tím mi zjistili nízkou fci štítné žlázy a až potom,kdy už si nevěděli rady a chtěli mě poslat do poradny pro neplodné páry,že je to psychický blok.Pak jsem to tedy hodila za hlavu,že se budu věnovat něčemu úplně jinému třeba bydlení.
Měsíc jsem to nedostala,z testu z moči negativní,dle krve však HCG "něco" tam bylo,za týden z krve "roste to".Jupííííí čekala jsem naši Magdinku byla jsem ten nejštastnější člověk na planetě.Nyní jsou naší kočičce 4roky a mám už půlročního chlapečka.Cítím se maximálně šťastná , protože děti jsou kořením života a radosti a strasti patří k tomu.Napsala bych to i lépe,ale TEN POCIT SE MUSÍ ZAŽÍT.........