Přidat názor k článku Když neplodná ženská kojí dítě aneb Zázrak adoptivní laktace

Margitko, díky moc za článek!
Taky mi připadá nefér házet pocity viny na maminky, které se rozhodly nekojit. Vím dobře, jak to může být těžké. Náš Matýsek se narodil se slabým sacím reflexem, já byla prvorodička se slabým spouštěcím reflexem, sestra v porodnici na mou prosbu o radu reagovala jen podrážděným "dyť ho držíte blbě, tak co po něm chcete?!" a já se několik týdnů trápila s kojením po půl hodině a 5Oml. Matka ve stresu, dítě věčně hladové, tím hůř se tvořilo mléko atd. Nebýt toho, že jsem se včas dozvěděla o suplementoru, nejspíš bych kojení musela taky opustit nadobro. Takhle jsem asi dva měsíce kojila tak, že malý si vypil těch svých 50ml ode mne a pak dostal zbytek v podobě Nutrilonu v suplementoru. Z kojení se stal příjemný rituál, kterého se večer a o víkendech účastnil i manžel - přípravou kojícího čaje do hodobóžového šálku po babičce pro mě a následně umícháním Nutrilonu do suplementoru pro Matýska. Myslím, že právě ta pohoda vedla přes hormony k tomu, že se mi konečně pořádně spustilo mléko a od třetího měsíce jsem mohla suplementor uklidit. Matýsek se nakonec odstavil sám až někdy ve dvou letech. Ale jak říkám, jen díky tomu, že jsem ve správný čas měla tu správnou podporu.