Přidat názor k článku Příběh první - Proč právě já?

Milá Radko,
Tvůj článek je opravdu smutný. Ani bych nevěřila, že může takový přístup v nemocnicích ještě existovat.
Chtěla bych Ti jen říct, že naděje umírá poslední. Taky se zdálo, že nikdy nepocítím jaké je to být matkou. Pro svou nadváhu jsem poslouchala, že bych měla zhubnout atd. atd. Docházela jsem do soukromého zařízení, podstoupila jsem inseminaci a umělé oplodnění. Všechno bezvýsledně. Snažili jsme se s manželem 4 roky. Neshodila jsem ani deko, spíš jsem začala důsledkem hormonů rapidně přibývat. Ale přes to všechno jsem otěhotněla. V 6. týdnu mě však vezli do nemocnice a o miminko jsem přišla. Bylo to pro mě opravdu hrozné a trpěla jsem tím ještě dost dlouhou dobu. Ale za 6 týdnů na to, jsem byla opět těhotná. Tentokrát vše vyšlo a dnes, po necelých 4 letech mám 2 krásné, zdravé kluky.
Ovšem stále ještě platí, že čím více se upřeš na touhu otěhotnět, tím spíš se ti to bude vyhýbat. Přeji hodně štěstí. Věřím, že to jednou určitě vyjde!!