Přidat názor k článku Příběh první - Proč právě já?

Také jsem prožila před lety podobnou situaci, nezájem v porodnici v Motole, když se mi narodil ve 33.týdnu těhotenství syn, jeho odvezli na nedonošenecké oddělení a mně dali, abych nezabírala místo rodičce, když jsem tu bez dítěte, na gynekologii, na přistýlku do pokoje 9 žen, kde já jsem se modlila za život svého druhého dítěte, a tiše štkala do polštáře, a kolem mne půl dne vozili ženy na potraty, a ty si pak barvitě líčily, jaké to bylo a jak jsou rády, že to mají za sebou. Divím se, že jsem neztratila mléko, které jsem potom vozila měsíc synkovi denně v lahvičce odstříkané ze Zlíchova do Motola (bez auta).Potom jsem si vydobyla pobyt i s dítětem na nedonošeneckém. Do toho manžel promoval, dcerku hlídala moje maminka s tatínkem. Malého jsme si přivezli domů pěkného po 6 týdnech, ovšem další příběh je smutný, je mu 32, je vozíčkář, prodělal dětskou mozkovou obrnu, je analfabet, i když chytrý-možná Vás chtěl osud tohoto uchránit. Máme ho všichni rádi, ale nikdy už se nic nedá prožívat tak, jako by se nic nestalo, je to běh na dlouhou trať a síly ubývají.