Přidat názor k článku Náš „očkovací“ příběh

V Československu se také prováděl experiment s neočkováním proti TBC, neočkoval se východočeský a (myslím?) jihomoravský kraj. Během několika let zde stoupla incidence TBC mezi neočkovanými dětmi několikrát. Experiment měl běžet 10 let a z důvodu skutečného vzestupu nemocnosti TBC mezi dětmi se potom celkem potichu začalo zase očkovat celostátně.

Nevím, jak v Německu, ale zkušenosti na našem území jsou tedy jiné. Nijak nepopírám, že následky po očkování TBC mohou být zlé a očkování TBC do 6.týdne života je stále nejspornějším bodem očkovacího kalendáře. Pediatrická společnost sice před pár lety doporučila očkovat TBC až jako druhou po hexavakcině, ale nedělá se to, protože se zjistilo, že tato kombinace způsobuje špatné a prodloužené hojení jizvy po očkování a neúměrně prodlužuje interval mezi jednotlivými očkováními.

Pokud vím, hlavní důvod tolika vakcinací v 1.roce života je ten, že nástup protilátek přichází v řádu měsíců (většinou po 2.dávce) a nejhorší průběh a smrtnost mají očkované nemoci právě ve věku do 3.let. Očkování poněkud ztrácí efekt, když ho dítě dostane pozdě... V západních zemích není očkování povinné, ale tyto země nám náš systém z duše závidějí a snaží se proočkovanost populace za každou cenu zvýšit. Výhody očkování se prakticky ztrácí, pokud proočkovanost populace klesne pod 95%. Očkování zastávám, i když s plným vědomím druhé strany mince. I můj starší syn měl 2x velmi vážnou reakci, z toho jednou na tzv. "lžičku" (obrnu), která bývá vnímána jako snad nejmíň škodná. Doprovodnou reakci bez následků vnímám jako přijatelnou.