Vážená statečná maminko. Obvykle si tyto články přečtu a nepopisuji je komentáři. Tento mě však nenechal klidnou, byť jsem ho přečetla v práci, rozbrečel mě.
Je mi 23 a je tomu 3 měsíce, kdy jsem se s přítelem rozhodli darovat život človíčkovi z naší lásky. Jako každá plánující prvorodička jsem si okamžitě posháněla informace, zásobila se čaji a vitamíny, abych snížila riziko poškození děťátka. Po přečtení tohoto článku vím, že je to to poslední, co pro to udělám...nevím, jak bych ustála zjištění, že děťátko nebude zdravé. Jelikož máme v rodině také postižení, jsem rozhodnutá, že i v tomto případě bychom si jej nechali, ale to rozhodnutí by mě asi zlomilo. Je mi zle z naléhání lékařů na UPT! Moc moc moc tobě i Vojtíčkovi držím pěstičky a přeji ti, aby vše vycházelo jen co nejlépe!!!
MOc na vás myslím a nikdy nezapomenu, co mi tvůj článek dal!Děkuji!
Předchozí