váš boj samozřejmě sleduju na diskusi už delší dobu a moc vám držím palce. A teď, po přečtení tvého vyznání, jsem tak jako většina reagujících zaslzela a donutilo mě to i k zamyšlení.
Můj starší syn (taky Vojtíšek
) se totiž také narodil s vrozenou vývojovou vadou trávicího traktu (pylorostenoza). Je to vada v dnešní době považovaná za lehkou, protože ji včasným chirurgickým zásahem lze vyřešit úplně bez následků. Nicméně, bez operace by byla fatální (a taky bývala, zhruba do doby před 2. světovou válkou).
Takže se dá říct, že z pohledu onoho pana doktora - genetika je v podstatě mezi mým a tvým Vojtíškem jediný rozdíl - ta "naše" vada se nedá odhalit prenatálně, např. ultrazvukem. Z toho, že v podstatě jen strašně málo chybělo, abych byla taky přesvědčována, že to dítě s vadou mám dát pryč a nedopustit, aby se narodilo, mi běhá mráz po zádech a vlastně mě to dosud nenapadlo ani v tom nejhorším snu.
A přitom z toho našeho Vojtíka je dneska zdravý, krásný čtyřletý kluk jen s malou jizvičkou na břiše. A z toho tvého za pár let vyroste podobný zdravý, krásný kluk s jizvičkou nad horním rtem.
Napadla mě k tomu parafráze na jeden, původně trochu hloupý, vtip, která mi ale na toto přijde neobyčejně přiléhavá - Hlavní rozdíl mezi Bohem a doktorem-genetikem je ten, že Bůh si o sobě nemyslí, že je doktor-genetik. :-(
Přeju tobě, Vojtíškovi a celé vaší úžasné rodině hodně štěstí, zdraví a pokud možno co nejmíň dalších srážek s blbci. ;-)