Přidat názor k článku Náš „očkovací“ příběh

Uplne chapu obavy a rozhorceni autorky. S ockovanim jsme meli take problemy. Pani doktorka nam sice vysla vstric s oddalenim az do roka, ale ani v roce a s homeopatiky(thujou) jsme se neobesli bez reakci. Prvni hexa celkem v norme, druha bohuzel se slabou rymou-kterou mimochodem doktorka vyloucila jako komplikaci, stejne jako zatvrdlinu v miste vpichu. Ze strany doktorky zadne doporuceni, co s pripadnymi komplikacemi, krom pokarani, ze si to vsugerovavame a ze jsme ho meli dat ockovat driv. Reakce horecky nad 40 po tri dny, zarudnuti 5x6 cm. A tak s treti davkou nas dr uz poslala do nemocnice na infekcni. Ve zprave vse zbagatelizovala a vyzdvihla to, ze jsme otaleli.
V nemocnici to probehlo tak, ze filip dostal preventivne pred a pote trikrat denne nurofen a fenistil, pri teplote nad 38,5 diazepam. Propusteni domu po 24 hodinach bez teplot. Nenechala jsem se vyhnat a byla s nim non stop 3 dny, byl to docela zahul. Nyni nas ceka posledni hexa na podzim v jeho 2 letech. Opet v nemocnici. Uz ted z toho mam hruzu.
A jake z toho vseho mam pocity?
Je mi smutno, ze vlastne ackoli bychom chteli pro nase deti to nejlepsi, je v dnesni dobe tak tezke nalezt pravdu. Ja osobne nevim na kterou stranu se priklonit. Nejdriv jsem nechtela ockovat vubec, ale strach z toho, ze by mohl filipek onemocnet nakonec zvitezil. Ted mam vsak vycitky. Udelala jsem pro nej to nejlepsi? Neublizila jsem mu spis vic nez pomohla?
Proc neexistuje automaticky individualni pristup k pacientum? Proc si to ty deti proste musi odtrpet?
a jeste dotaz...Nevite prosim nekdo jestli neni v brne take neco podobneho jako v praze v motole?
Dekuji. Eva