Přidat názor k článku Náš „očkovací“ příběh

Já jsem u mých nejstarších dcer, tuším, nezaznamenala nikdy reakci na očkování, tehdy také neexistovalo nějaké dohadování s doktorkou o očkování, zda ano či ne. Prostě pozvali a hotovo, vše bylo pevně dáno. U té nejmladší(bio), což jest ta devítiletá, mě doktorka varovala(máme super dětskou doktorku Korbelovou, taky se jí držím už 17 let), že je možná reakce po očkování trojvakcínou ve 3 měsících, jak může probíhat, co dělat, případně ať jí volám kdykoli i domů. Opravdu se ten večer dostavila horečka 39,5 C, takže jsem se po telefonu radila s paní doktorkou, co dělat a hlídala malou celou noc. Naštěstí se nic víc nedělo, druhý den už to bylo v pořádku. Od té doby paní doktorka vynechala očkování proti černému kašli a bylo to v pohodě. Byla jsem trochu zneklidněná, protože já sama jsem jeden typ černého kašle měla ve 3 letech, ležela jsem v nemocnici a dodnes si pamatuju, že to bylo strašné. Dcerka dostala očkování proti černému kašli až nedávno, takže očkovaná je, a to už bylo bez problémů.
Bez očkování se asi neobejdeme, naopak, myslím, že do budoucna jich bude víc a víc, vždyť je tolik nových a nových nemocí. Druhá možnost by byla složit ruce v klín, neočkovat, a ponechat přírodě tu možnost prosít trošku ten obtížný a nebezpečný hmyz zvaný člověk a nechat přežít jen pár silných jedinců. Trošku zveličuji, ale jen trošku...