Jsem zdravotní sestra a za doby studijí psychiatrické nástavby jsem byla na stáži ve Francii v denním stacionáři pro autistické děti dva měsíce.Docházelo tam 20 dětí různého rozsahu a typu autismu.Na každou vychovatelku byl jeden až dva autisti.Když jsem se vrátila do Čech, začala jsem se pídit po poskytované péči u nás, toho roku 1998.A byla jsem přímo šokována. Přišlo mi, že autistické děti nebyly dobře diagnostikovány a byly házeny do jednoho pytle s diagnózou mentálního postižení. V Praze jsem našla pár zařízení, kde jsem byla pak i na praxi, ale i tam se vyskytávaly značné překážky. Pak jsem začala dělat při škole osobního asistenta pětiletému chlapci trpícímu autismem - Aspergovým syndromem a smažila jsem se jeho mamince pomoci, podařilo se nám ho integrovat do sice vzdálenější mateřské školky , ale přeci se to podařilo a do zájmového kroužku skaut, kam jsem s ním docházela.
Naprosto chápu vaši beznaděj, dokážu si to představit. Bohužel v našem zdravotnictví chybí peníze a psychiatrie není populární obor. Ráda bych Vám pomohla, ale nevím jak na to. Existují různá zařizení, neziskové organizace i školy vyučující autisty, ale nevím, kde bydlíte. Péče o autistu je náročná a vyčerpávající, proto je dobré, aby se o výchovu s Vámi někdo podělil, někdo kdo tomu rozumí a bude stálý, neboť autisti neradi změny. U autistů je potřeba dodržovat pevný režim, který se každý den opakuje (je to pro ně jistota). Než budete absolvovat kurzy, můžete si vyzkoušet tabulku každodenních činností. Nakreslíte mu kartičky. Na každé kartičce bude jedna denní činnost a pak seřadíte kartičky podle toho, jak jdou činnosti za sebou. A před každou činností mu ukážete obrázek.Existuje celá řada výchovných přístupů, které se navzájem liší, ale to bych musela vědět o Vás víc.
Každopádně Vám přeji mnoho sil a trpělivosti a Vašemu děťátku alespoň hrstku radosti při objevování našeho složitého světa.
Markéta
Předchozí