Přidat názor k článku Maminko, dotýkej se mne

Zrovna jsem premyslela o tom, o cem pises, i kdyz jsem vcerejsi film videla jenom z casti. Mam kamaradku, se kterou si vyborne rozumim pokud se bavime jenom my dve jako dospele bytosti, ale kdyz jsou s nama deti, tak se nestacim divit. Sveho 1,5 rocniho syna vychovava sama a dava mu naprostou volnost, vseobjimajici lasku a zaroven se ho snazi ze vsech sil chranit proti "komerci a zkazenosti sveta". Takze jeji synek lita a mlati kolem sebe, vrha se na moje deti, srazi je k zemi a ona nerekne ani slovo - pry si tak krasne hraji! Nemaji televizi, detske knizky, jenom par drevenych hracek. Kdyz byli u nas na navsteve, tak byl jeji syn uplne "vyrizenej" z postavicky Krtka, auticek, proste ze vseho, vrhnul se na to a zacal to k udesu meho 3 leteho syna nicit a trhat....Musim priznat, ze to byla docela hororova navsteva, musela jsem malemu chlapeckovi vysvetlit nektere zakladni pravidla chovani, bylo mi to velmi trapny pred jeho maminkou, protoze ona tradicne na jeho chovani nerikala nic, ani nezasahla. Na druhou stranu muj syn ma "tetu" velmi rad, ale uz nema rad jejiho syna. Je to docela slozita situace. Prijde mi to skoda, ze ackoliv jako dospele bytosti mame k sobe blizko, tak jako matky mame dost odlisne zpusoby vychovy, ktere na sebe narazeji. Ale zpatky ke clanku. Sveho syna bych o kulturni tradici ceskych vecernicku nechtela ochudit, navic si myslim, ze detske pohadky maji i poznavaci a vychovny aspekt...Takze TV jednou tydne, a i to je moc? S tim s autorkou clanku rozhodne nemuzu souhlasit....