Ten film se mně docela líbil. Byl o tom, že i když se snažíme žít podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, můžeme narazit na nepochopení u svých dětí. A že je to tak normální a je potřeba to brát s nadhledem.
U článku mně taky vyhrkly slzy, ale smíchu. Autorce přeji, ať střet s realitou nejpozději v období puberty jejího dítka není příliš krutý, omlouvám se za svůj cynismus a fandím při další kultivaci pozitivných emocí
.