Přidat názor k článku Náš „očkovací“ příběh

No tak to já mám asi mimořádné štěstí, protože už od dob socialismu, kdy se očkování nijak nezpochybňovalo, mám od lékařů zafixováno, že se zásadně neočkuje, není-li dítě ve své kůži, tedy i v případě, že v noci nějak kňouralo. Druhé spalničky stále nemáme a to malá měla (ťuk, ťuk) zatím 2x rýmu a jednou tedy salmonelu.
Posledně mi neočkovali, když jsem sdělila, že dostala v posledním týdnu žihadlo(bez reakce) a musela to ze mě vypáčit neb bych takovou "banalitu" ve svém mozečku nedocenila.
Ale asi je pravda, že vychytat všechno nelze, inkubační doby jsou různé. Stále víc mi z toho vypadává, že by očkování mělo předcházet laboratorní vyšetření, protože, když to náhodou "neklapne", je to strašné. z druhé strany asi nejde se vzdát očkování jako takového.