Přidat názor k článku Náš „očkovací“ příběh

Naše pediatrička je taky dost opatrná, očkovací kalendář měli oba kluci dost posunutý kvůli atopickému ekzému. Starší měl už na první dávku záškrt-tetanus-dávivý kašel velkou místní reakci, 11cm bolestivou zduřeninu, která ustupovala pozvolna 2 měsíce, ale teplotu neměl. Proto nás konzultovali právě v Motole, ale shledali, že není důvod k obavám a s měsíčním posunem se pokračovalo. Podruhé bylo zduření menší, ale už s teplotou. V té době začaly potíže s kojením, hůře jedl a míň přibýval, ale nic se na něm nenašlo (ani ve výtěru z konečníku) a přičetlo se to vývoji a potom zavádění příkrmů... Před zmíněnou obrnou byl úplně v pořádku. Že 3.měsíc mírně zlobí a poplakává při jídle, když je vyšetřen a v pořádku - dokonce ani mě nenapadlo, že je to signál problému. Měli jsme po tom všem veliké štěstí, že to takhle zvládl... A jsem přesvědčená, že kdyby se toto stalo znovu, zase bychom na to nemuseli přijít... A mimochodem, po této vakcině se začaly u malého projevovat autistické rysy, naštěstí se neprohlubovaly a není autista, ale jeden čas to nebylo až tak vyloučeno...

Mladší dostával poslední dávku očkování až po 3.roce, samozřejmě jsem připlatila za vakciny šetrnější a nechala zvlášť očkovat hepatitidu, ne s tetanem a ne hexavakcinu. Pokud budu mít další dítě, budu se snažit dohodnout i na posunu TBC. Mili, tvůj příběh je opravdu pohnutý, moc ti přeju co nejlepší roky příští. Zažila jsem ten pocit, kdy dítě stojí na samé hraně...