Přidat názor k článku Náš „očkovací“ příběh

Původně jsem si myslela, že my jsme ta naprostá výjimka, která doplatila na očkování, ale jak to tady tak čtu, až taková výjimka zase nejsme, když jen tady na Rodině se ozvalo tolik maminek, jejichž děti také doplatily na očkování. Snad jen že ona jediná je mrtvá, ty ostatní tady z diskuse pod článkem sice přežily, ale mají dlouhodobé někdy i celoživotní komplikace a následky. Něco by se určitě mělo změnit, jestli nám tohle závidí celý svět, tak to mě dost překvapuje. Když si vzpomenu, jak jsem se našeho bývalého pediatra ptala, jestli bychom Milence měli raději zakoupit tu šetrnější vakcínu a on opáčil proč jako a já mu říkám, že jsem slyšela, že to může být nebezpečné, že moje sestra mi říkala, že k nim na rehabilitaci chodí i postižené děti, jejichž anabáze končící postižením, začala právě očkováním a on se mě vysmál a sestru obvinil z šíření poplašné zprávy, prý jemu se to za celou praxi ještě nestalo. Jsem tak hloupá, že jsem od něj neutekla hned, jak tuto větu vyslovil. Možná si to myslí dodnes, protože spojit si s očkováním smrt na encefalitidu je u nás stále tabu. Sice mezi 4 očima tuto možnost lékaři připustí, ale oficiálně v dokumentaci rozhodně ne, cítím z nich strach, že by se shodili před kolegy. Očkování je svatá věc, na tu nám nesahejte, závidí nám ji celý svět, že.