Manžel má taky rozštěp rtu i patra. Nestudovala jsem podrobnosti ohledně této vady, ale z každodenního života s ním vím, že to není "jen" kosmetická vada. Konkrétně on asi měl poměrně těžkou formu, prodělal v dětství i pubertě několik plastických operací. Má vadu řeči, chronickou rýmu, časté záněty středního ucha a ušní šelesty (trvalé, těch se nezbaví).
Druhá věc byla přijmout svoji "jinakost" - odmala na něj koukali jako na postiženého, jako kdyby byl méněcenný a nemohl se zařadit do normální společnosti. Přitom je to úplně normální člověk. Jsem přesvědčená o tom, že když příroda (v Boha nevěřím) někde ubere, jinde zase přidá. Možná i díky svému "postižení" je můj manžel velmi silný, vnitřně vyrovnaný člověk a přitom citlivý a vnímavý k problémům druhých.
Když jsem si četla článek, vhrkly mi slzy do očí. Manželovi rodiče tenkrát samozřejmě nevěděli, že se jim narodí dítě s rozštěpem, takže byli ušetřeni rozhodování. Ale představa, že by tenkrát tu možnost měli a rozhodli se pro potrat, je hrozná...
Předchozí