Přidat názor k článku Můj dům, můj hrad, mé vězení

V dětství jsem si prošla domácím násilím - otec chlastal, mlátil nás za každou kravinu, horší snad byl psychický teror - co mu zas bude vadit, chodili jsme kolem něj po špičkách. Říká se, že děti alkoholiků jsou také alkoholici nebo nenávidí alkohol. Já jsem to druhé. Měla jsem obrovské problémy začlenit se do společnosti - bála jsem se dospělých, byla jsem "opožděná" - ne hloupá - ale v určitých věcech, hlavně vyřizování, rozhodování... Vdala jsem se, mám děti a když jsem měla vyřizovat za ně, přestalo mi to dělat problémy. Mám svůj "základ" v rodině, nikdy nebudu moct dělat vedoucího pracovníka, ale jinak funguju normálně. Moje děti násilí nepoznali a nepoznají, když na ně můj manžel zezačátku vyletěl a dostaly, reagovala jsem tak hystericky, že přestal. Přesto nejsou žádní rozmazlenci, jen používám k trestu jiné metody. Jde to. Jen mě někdy napadne, kde bych byla, kdybych byla vychovávána normálně...