Přidat názor k článku Můj dům, můj hrad, mé vězení

Souhlasím s tím, že domácí násilí je dost závažný problém naší společnosti a že dlouhodobě týraná žena těžko hledá únik z bludného kruhu. Ale co naprosto nechápu je, proč spousta žen zavírá oči před prvními příznaky budoucího násilí. Úplně mě nadzvihl konec příběhu o Zuzaně, jak po svém zbití manželem v koupelně už svého syna nebrání a tiše trpí s ním! Proč od takového muže hned neodejde? Proč mu nedá jasně najevo, že takové chování je ve vztahu nepřípustné a zavání rozvodem? Ona prostě zavře oči a tím mu jeho jednání odsouhlasí. A spustí tak spirálu, ze které se už možná nikdy nevyhrabe. V každém vztahu by mělo platit, že jedna facka je jako nikdy, druhá je už vždycky.