Přidat názor k článku Reakce institucí na dětské úrazy

Díky za pochopení i všechny náměty k zamyšlení ;-)

Za sebe doplňuju:

- k doktorce opravdu nechodíme kvůli každému prdu, ale jedna zornička širší než druhá nás trochu vystrašila, a doktoři mi jen pochválili, že jsem s tím k nim zašla

- se svojí doktorkou jsem spokojená, její reakci jsem nevnímala ani jako zastrašování, ani jako vyhrožování. Spíš jen jako upozornění na to, co by se taky mohlo stát a co sama asi ve své praxi zažila. I sestra pak reagovala slovy: "Jé, teda my jsme Vás asi vystrašili, to jsme nechtěli." Ale je uričtě lepší být připraven i "nejhorší variantu" než překvapeně valit oči na vzniklou situaci.

- smysluplnost práce sociálky chápu, ale děsí mě právě ta představa nevhodného času návštěvy (stačí aby jedno dítě brečelo kvůli zoubkům, druhé se třeba praštilo o dveře, k tomu pár vyházených hraček a rozházeného oblečení) - uklízím 2x denně, mezi tím to tady prostě vypadá jak na bojišti - holkám je jedné rok a čtvrt a druhé dva a půl... Uklizeno tu bývá akorát když holky spí Pak asi záleží na tom, kdo by sem přišel, jak moc citlivá a chápavá osoba, nebo naopak tvrďas...

- z praktik zdrav. pojišťovny jsem zhnusená. Pravda asi je, že na to ze zákona možná mají nárok, ale přijde mi to opravdu takové spíš zneužívání situace než morální nárok, pokud se nejedná opravdu o klasické zanedbání péče (typu nechám dítě v židličce a jdu se bavit mezi dveře se sousedkou). Snad to u té naší pojišťovny u normálních úrazů nehrozí...