Přidat názor k článku Můj dům, můj hrad, mé vězení

Já jsem to zažila osobně, byla jsem velmi velmi mladá. Tedy ne týrání fyzické, ale spíše psychické. Vždycky jsem byla spíše "ranařka" pro slovo jsem nešla daleko, málokdy mě opravdu něco zaskočilo, řekla bych, že jsem byla a nyní i opět jsem normálně sebevědomá. Takže bych o sobě mohla směle tvrdit, že ani nejsem "typ" pro takové partnery. Ale tak nějak se to vyvrbilo časem.
Musím říct, že když vám člověk opakuje několikrát týdně, denně, že nejste k ničemu, že nic neumíte a začne za správný konec (např. vaření není vaše silná stránka a vy to víte a i byste s tím něco udělaly, ale slyšet to x-krát tak prostě rezignujete; pak se přidají další a další výtky), k tomu se přidá něco, co se vám opravdu zrovna nepovede a začátek konce je na světě. A já ho měla tak ráda..
Nejprve se bráníte, pak rezignujete (zvláště pokud se ten člověk potom krásně omluví, což tihle umí) a nakonec už si to člověk ani neuvědomuje.. Naštěstí jsem v sobě našla sílu, toho dotyčného jednou vyhodila (nájemní smlouva byla na moje jméno) a tím jsem vyhrála. Strach jsem měla ještě chvíli potom, ale v té době jsem potkala muže, který mi byl OBROVSKÝM přítelem a "nastavil mi zrcadlo". Od rodičů bych nikdy takovou podporu nechtěla a nevím proč, ale on byl muž, choval se normálně a tvrdil mi, že "TOHLE FAKT NORMÁLNÍ NENÍ", protože jsem asi měla už pocit, že to normální je (přestože pocházím z velmi harmonické rodiny a rodiče jsou spolu více než 30 let a nikdy se příliš nehádali..!! takže..). Nestal se mým manželem ani milencem, ale prostě to byl člověk od kterého jsem tu pomoc přijala. On jí totiž nenabízel. Nabídnul jenom své přátelství místo litování, nátlaku a hlavně mi vzbudil sebevědomí, které dřímalo v mojí duši.
Ale chápu i ty, kterým je nabízena pomoc a ony nakonec odmítnou - vždyť kdo by si přiznal takovou potupu jako že je "manžel(ka)" týrá. Kdo by vyšel ven s takovou zprávou, když "si za to vlastně může sám" a kdo by se mnou řešil MŮJ problém, když ho vlastně kromě mě nikdo nemá??? Myslím, že ti lidé mají nemocnou duši. Cítí problém sami v sobě a když jim to násilník opakuje dostatečně často, není jednoduché uvěřit kamarádce, že to tak není, vždyť on nás tak miluje.. Jenže na druhé straně, bez jejich rozhodnutí to nejde!