Přidat názor k článku Můj dům, můj hrad, mé vězení

Dnes je to jiz za mnou. Je mi 48 let. Vdavala jsem se ve 22, stastna a zamilovana. Po 9 mesicich se nam narodil syn. Stesti trvalo jeste nekolik mesicu a pak jsem byla pro sveho muze jenom slepice, kacena. Nebil mne to ne. Pak mi byl nekolikrat neverny, ale delal to tak skvele, ze na 100% jsem to nevedela.Byla jsem pro nej frigidni slepice.Kdyz jsem si malinko postezovala doma pred mamou, tak se jenom dockala odpovedi:koho si si vybrala, toho mas. Citila jsem se psychicky tyrana, ale v ty dobe se o tom vubec nemluvilo. Nase manzelstvi vydrzelo 19 let. Byli to roky, kdy jsme si vzajemne ublizovali jeden druhemu. Ja tim, ze jsem mela milence. Otehotnela jsem, nevedela jsem jestli je otcem ditete manzel nebo milenec. Po porodu jsem tusila podle podoby, ze to neni manzelovo dite,ale takhle jsem mu ublizit fakt nechtela. Po 2 letech za jedne dramaticke udalosti se muz dozvedel, ze tapu, kdo je otcem. Kvuli jeho rodicum, jsme se domluvili, ze to nikomu nerekneme a zili jsme spolu dal. Ale kazdeho to nahlodavalo trochu jinak. Ja jsem skoncila na psychiatrii a muz se semnou rozvedl. Ted uz to rekl take svym rodicum, ale dite , dnes jiz dospele, to porad nevi.Kdyby jsem mohla svuj zivot prozit znovu, tak po narozeni syna by jsem se s nim rozvedla a mohla jsem jemu, jeho rodicum a sobe usetrit tolika trapeni. Ted 6 let po rozvodu vubec nekomunikujem a kdyz se fakt ozvu kvuli detem, tak mi jenom odepise, ze jsem p..., ktera mnela uz davno zdechnout a at jdu skocit z mostu, ze se vsem hrozne moc ulevi. Nechci po nem, ani po jeho rodicich, aby mi odpustili. To vim, ze nejde. S detma mam perfektni vztah, a moc by jsem jim chybela. Je tezke popsat celych 19 let na nekolik radku. Anise mi to uz nechce psat. Jenom muzu dat rsdu. Muze, ktery vas jakkoli tyra, neomlouvejte, ze jinak je hodny, nebo vas financne zajistuje nebo neco pod. Jenom na nem zacnete byt zavisla a pak je rozchod o to tezsi. Homca