Je to trochu emotivnější, ale možná jen proto, že se autorka snažila vcítit do vnímání novorozence, ten opravdu přemýšlí více srdíčkem. Je třeba se při děťátku snížit ze své lidské pýchy a uvědomit si, že jsme biologicky primáti a ti nedávají mláďata z ruky velmi dlouho a komunikace dotykem je tam velmi důležitá. A když je z ruky dávají, tak tato trpí a mají pak problémy, jsou neurotická, stresovaná, frustrovaná atd. Znám případ vážné fóbie, kterou dítě dostalo po té, co ve 3 letech bylo ponecháno v samostatné ložnici. Ještě v 8 letech dítě může přijít a chtít se k vám přitisknout a musíte to brát jako přirozenou, potřebnou věc. Jen se musíme snažit, abychom byli psychicky v pořádku, optimističtí, plní duševního a duchovního světla, aby z nás dítě cestami, které ani věda ještě nezná, při tom těsném kontaktu nenatáhlo něco nepěkného nebo dokonce tendenci k psychickému onemocnění. Jste úzkostné? Tloustnete z depresí? Jste svárlivé? Přiznejte si to a léčte to, nejen tělo, ale i psychiku a duši, nebo to přenesete i na dítě.
Předchozí