Přidat názor k článku Reakce institucí na dětské úrazy

souhlasím, dceru samozřejmě netýráme, ale radši bych absolvovala návštěvu soc.pracovnice zbytečně s vědomím, že třeba potom zajde do nějaké rodiny, kde dítě skutečně bude potřebovat pomoci, než abych si říkala - dobře, že nás nikdo neotravuje.
Velice podobně vnímám fakt, že vždy když jdu někam s dcerou na akci - typu kolotoče, skákadla apod.a personál mi ji předává, tak se Káti ptá - To je tvoje maminka? nebo mě To je vaše dítě? (s trošku podezřívavým tónem). Katka mi není ani trošku podobná, nemá jediný můj rys, prostě nic. Je mi to sice trošku nepříjemné a občas mám chuť odpovědět drze, ale vzhledem k únosům dětí se vždy ovládnu a odpovím příjemně, příp. ukážu občanku. Nemám problém, protože si říkám, že to třeba nějakému dítěti jednou pomůže nebo i zachrání život