Přidat názor k článku Můj dům, můj hrad, mé vězení

Asi to bude hodně těžké, pokud takhle žije x let. Nejdůležitější je, aby si sama uvědomila, že je něco špatně. Že ten model, který mají doma není jediný správný a rodinné soužití může taky vypadat jinak. Že není špatné mít vlastní představu o fungování rodiny/vztahu a snažit se ji prosazovat. Na vztah jsou vždy 2 lidé a společné soužití musí vyhovovat oběma, ne že jeden je na koni a druhý vše útrpně snáší. Mě osobně pomohly v jiné souvislosti ke zjištění, že vztahy u nás v rodině nejsou zrovna ideální a že rodinný život není jen víkendové sedění před televizí, návštěvy kamarádek (viděla jsem, jak se jim jejich rodiče věnují, jak se k sobě navzájem chovají atd. a mohla jsem to porovnat s realitou ve vlastní rodině). Dobré je v tomto ohledu také navštívit psychologa-jako nezúčastněná osoba z vnějšku může pomoct nastavit zrcadlo co je a co není normální.
Pokud se povede tenhle první krok a kolegyně bude chtít na svém životě něco změnit, tak ji poskytnout oporu. U rodiny ji asi čekat nemůže, když její dospělý synové považují za normální, že jim maminka navaří atd. (tedy upřimně lituji jejich partnerky). Taky by bylo asi dobré podpořit kolegyni v tom, že ona není ta špatná, jak jí manžel zřejmě předhazuje.