Přidat názor k článku Reakce institucí na dětské úrazy

Souhlasím s tím, že je nutností si všímat, ale bohužel se vše dá zneužít. Když bylo mému synkovi asi půl roku, špatně v poledne usínal - po měsíčním probouzení se v noci pokaždé, když mu vypadl dudlík (tj. po každých 20min) jsme mu dudlíček vzali a dovedete si představit že naučit děťátko spát bez něj není legrace v žádném věku a zvlášť u takového prcka. Podotýkám že jsem nekojila, protože jsem jednak neměla z čeho, jednak jsem brala léky které laktaci vylučovaly.
Dovedete si asi představit jak mým nervům prospěla návštěva sousedky (vedlejší budova, společná zeď), která mi přišla oznámit že mě udá sociálce protože malého týráme, pořád křičí "mami" (sousedi pod námi měli 18měsíční holčičku, celkem plačtivou a ona si obě děti asi spojila do jednoho)a pláče...
Následoval příběh, který mi vyprávěla má kamarádka ze své praxe - pár osvojil dítě. Jelikož se ale o "volném" děťátku informuje krátce před převzetím a pár do poslední chvíle netuší jak staré dítě dostane, pár neměl připravené oblečení ani postýlku, sociálka šupky s dítětem do kojeňáku a trvalo tři, TŘI ROKY než ho dostali zpátky...
To pak se člověk vážně třese ˇ
Á propos, synek není divoký, ale nešikovný- za poslední 1,5 roku sjme stihli dva rentgeny hlavy po pádu ze schodů a jedno šití rtu, dlahu ruky poté co mu ji skřípnul autobus...