Přidat názor k článku Reakce institucí na dětské úrazy

pracovala jsem jako učitelka v ZŠ na prvním stupni u romských dětí a dětí ze sociálních skupin. Mám osobní zkušenost, že děti chodily dobité často - a určitě to nebylo od pádu ze schodů. Sociálka tam chodila týdně a stejně se to táhlo a táhlo.... a většinou to nedopadlo. Podotýkám, že bité nebyly romské děti, ale bílé - většinou děti alkoholiků. ROmové své děti nebijí, děti jsou u nich na prvním místě - taková je má zkušenost. ( ale vycházím z komunity kterou jsem znala, nezobecňuji)

A pokud je dítě týrané, tak jen málokterá matka ho vezme k doktorce s viditelnými ranami. Proto se většinou na týrání přijde až když už dítě musí do nemocnice, často mají i skryté a zhojené zlomeniny.

Daleko důležitější než doktoři jsou SOUSEDI a lidé, co s dětmi přichází do každodenního kontaktu. Ti jediní mají šanci něco objevit.
Jenže sousedé většinou ví, že je něco v nepořádku, ale mlčí ... a v tom je ten problém

a k článku:
Vyhrožování doktorky mi přijde zbytečné, spoluúčast vyžadovaná pojišťovnou rozumná.