Přidat názor k článku Šestý smysl

Ano, máte pravdu, ale kdo jiný, nežli ten, kdo dítě zplodil, by měl za něj bojovat. Jste oba báječní rodiče, moc vám držm pěsti! Shodou okolností jsem se předevčírem dozvěděla o děsivém případu.
Těhotné ženě sdělili, že se jí má narodit dítě s Downovým syndromem a naléhali na ukončení těhotenství. Samozřejmě se vyděsila, pak si sehnala nějaké informace o tom, jak se takové děti vychovávají, jaký vedou živit a rozhodla se porodit. Chlapeček se měl k světu, prospíval, začal chodit do školky, pak do běžné školy. Maminka s ním docházela pravidelně do kardioporadny, nikdy jí nic závažného neřekli, ani na něm nebylo nic podezřelého vidět. Pak z nějakého důvodu (snad na její vlastní popud) byl na vyšetření v Praze a tam se maminka dozvěděla, že má těžkou a zanedbanou srdeční vadu, která měla být dávno a dávno operována. Teď je na všechno pozdě, chlapec má nevratně poškozené plíce. Rodiče jsou zdrceni. Paní si dodatečně vzpoměla, jak jí na genetice říkali: "Nemyslete si, že se vám o něj někdo bude starat!"
A já jsem si vzpoměla, jak jsem před lety, když náš nejmladší asi ve 4-5letech trpěl úzkostí a pořád říkal:Nikomu mě nedávej, maminko", navštívila jednoho klinického psychologa. Měla jsem obavy, že ten kluk vyslovuje moje vlastní nevyřčené pocity (neměli jsme tehdy ještě po soudu na určení poručnictví) a myslela jsem, že by nám mohl nějak pomoci. Tehdy jsem od něj slyšela, že "která žena porodí dauníka se srdeční vadou, přestože o tom věděla předem, zaslouží si klackem přes záda". Protože společnost s tím má pak problémy (i finanční). Udělalo se mi tehdy špatně, už jsem tam víc nešla a teď jen lituju, že jsem se nezmohla na nějaké ostré vyjádření.